Nejsem osamělý, když protestuji sám

16. listopadu 2011  byl první mrazivý den v Praze. Místo demonstrace bylo o to chladnější, a ještě k tomu v těsné blízkosti řeky. Když jsem tam brzy ráno přišel, bylo tam již osm českých policistů, kteří stáli v jedné řadě před Konzulárním oddělením Vietnamu.

Jelikož jsem měl osobní důvody, nepožadoval jsem účast ostatních lidí. Rozhodnout se jít demonstrovat pro mě bylo těžké rozhodnutí, pro lidi žijící v totalitním režimu, kde se demonstrace nepovažuje jako ústavní právo, ale považuje se jako protistátní a protivládní zločin, je myšlenka o demonstraci nemyslitelná, jít demonstrovat ani nemluvě. Ale nebyl jsem osamělý. Poté, co jsem zveřejnil tuto informaci, se  mi dostalo mnoho psychické podpory od lidí z webů, jako jsou DanChimViet, Vietinfo a mnoha dalších, zejména z českého blogu, na odkazu http://xuancangdo.blog.idnes.cz, a ještě lepší bylo, že se ke mně někteří připojili. Během demonstrace ke mně přijížděli autem různí lidé,  jen aby mě pozdravili, jako by mi chtěli vyjádřit podporu. Ve dvou případech jsem obdržel dárek ve formě potravinové pomoci od jednoho Vietnamce a od jednoho českého občana, které jsem vůbec neznal. Zřejmě to byli čtenáři z mého českého blogu. Tímto bych chtěl všem upřímně poděkovat.

Jedna skupina lidí mě „uvítala“ jako by ani nebyli pracovníky konzulátu a aktivně zabraňovali rozdávání našich letáků. Mluvili o naší vlasti, o pýše našeho národa a o svědomí, to vše doprovázeno velmi sprostými výrazy, které sem nemohu napsat. Tito lidé odebírali mé letáky přímo od lidí, kteří potřebovali něco vyřídit na konzulátu. Téměř všichni se s tím smířili jako nepsaný zákon moci, pokud by se nechtěli dostat do problému s vyřizováním. Byli zde jeden starší pán s paní, a ti prohlašovali velmi zřetelně: „Musím bránit pana Cang“. Posílám svůj vděk tomuto pánovi a této paní a přeji jim hodně zdraví. Jsem skutečně zklamaný, když na území vyspělého státu musí vietnamská ambasáda používat nekalé praktiky formou „spontánních lidí“, jak bylo již mnohokrát medializováno a oslavováno prostřednictvím případu jako Thai Ha, Bat Nha.

Z konzulátu na mě byla namířena spousta kamer. Natáčeli si vše z brány konzulátu, z patra a z rohu ulice. Pan Dinh Van Hien, první tajemník, byl jediný ze strany velvyslanectví Vietnamu, který se se mnou setkal během demonstrace. Neodpověděl mi na otázky, ale pouze se staral, zda mám povolení demonstrovat od místních příslušných úřadů. Odpověděl jsem mu, že zde nejsme ve Vietnamu, že o demonstraci zde se nemusí žádat ani vydávat povolení, že zde stačí informovat místní úřady, a také to, že to není jeho starost.

Reakce pana Hien tak i velvyslanectví ukazují, že jejich počínání nebralo ohledu na zákony, na lidská práva, že se mě snažili zbavit mých občanských práv a snažili se mě usvědčit jinými právními prostředky. Přece si nemohou myslet, že nějaké jiné právní prostředky mi neumožňují právo poukázat na zneužívaní pravomoci, kdy prostřednictvím procedur na konzulátu okrádají vietnamské občany, jak jsem to již v tichosti prováděl po mnoho let, po mnoha funkčních obdobích velvyslanectví a konzulátu.

Budu dále demonstrovat. Možná, že nedosáhnu svého cíle, ale má přítomnost časem všem lidem otevře skutečnou tvář zastupitelského úřadu Vietnamu v cizině, chci aby lidé věděli, o kolik byli nad  stanovenou mez okrádáni konzulátem. TABULKY O POPLATCÍCH KONZULÁTU (vydáno společně s vyhláškou číslo 236/2009/TT-BTC dne 15/12/2009 ministerstvem Financí.

Nikdy předtím, jako většina vietnamských občanů, jsem ještě nedemonstroval, abych mohl vyjádřit svoje přání, pokud ano, tak jenom abych uskutečnil přání mocenských orgánů. Více než půlku století komunistický režim stanovuje absolutistickou politiku, která nám vytvářela mylný úsudek o slovu demonstrace. Demonstrace nepatří ke zvyklostem každého člověka. Toto je má první demonstrace. Ještě jsem nepochopil mnoho věci. Mnohé mě překvapilo. Ale věřím, že toto je vyspělá a mírová forma protestu. Demonstrace je potřebný zvyk každé osoby, která miluje demokracii a mír. Nevracím nespravedlnost mocenských orgánů jinou formou nespravedlnosti. Jen jsem poukázal na mírový způsob, aby viděli jasněji nespravedlnost, nesmyslnost mocenských orgánů, abychom rozeznali míru oběti v každém z nás, abychom vyjádřili svou nespokojenost mírovým způsobem jménem lidí, kteří byli poníženi a kterými bylo opovrhováno.

Do Xuan Cang

V Praze dne 19.11.2011